NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
K predchádzajúcemu albumu „New Bermuda“ som mal výhrady a skôr sa mi zdalo, že to s DEAFHEAVEN ide z kopca, sťaby jednou z dlhej rady obetí vlastného úspechu. Dokonca som prorokoval bližšiu zrážku ich tvorby s doménou, v ktorej sa pohybujú ALCEST. Po napočúvaní už nie tak horúcej novinky „Ordinary Corrupt Human Love“ musím prehlásiť, že som sa dokonale mýlil. Novinka hipsterov z Kalifornie, ku ktorým budeme často priraďovať prívlastok „post“, je podľa mňa skokom správnym smerom.
Už úvod v podobe „You Without End“ má potenciál solídne prekvapiť, nakoľko znie akoby ANATHEMA načrela do blackmetalovej studnice nápadov. Komplexné klavírne linky, pomalé tempo, hovorené slovo a citlivý ženský vokál navodia prekvapivú introspektívnu atmosféru. Len preto, aby bola v časti, kedy sa ozve ostrý vokál G. Clarka, posunutá až do sféry ľahkej bizarnosti. Už v tomto bode stopáže je zrejmé, že máme dočinenia s veľmi pôsobivým, i keď iste polarizujúcim materiálom.
„Honeycomb“ zatiahne skôr prezentovaný post-rockový koncept poriadne hlboko do blackmetalových vôd bez toho, aby sme nápady donekonečna rozomieľali na neidentifikovateľný, medzi zubami škrípajúci prach ako tomu bolo v minulosti. Materiál kompozične krásne graduje a vyhrávky neslúžia len na vypĺňanie hluchých medzier, ale sú nosnými časťami vytvoreného konštruktu. Zbesilá rytmika tak ostro kontrastuje s vyložene rockovými riffmi a vyhrávkami so širším emocionálnym presahom zabiehajúcim kamsi do vôd (post?) doom metalu. Táto ďaleko výraznejšia práca s jemnejšou hudobnou formou určite nebude po chuti priaznivcom „New Bermuda“. Doslova dojemný záver „Glint“ potvrdí...
Napriek tradične masívnej dĺžke skladieb sú tieto vystavané omnoho precíznejšie, každá s komplexným hudobným príbehom, ktorý plynie veľmi stráviteľným spôsobom. Za geniálny považujem zvuk a tiež mix nahrávky, ktorý jednotlivé nástroje umiestňuje presne tam, kde majú v každej pasáži byť (spomínal som skvelé bicie?). Vyváženosť všetkých častí hudobného spektra len podtrhuje kvalitný skladateľský rukopis. Neviem tak identifikovať vyložene slabé miesto alebo miesta a mám pocit, že práve na svojom treťom albume našli DEAFHEAVEN svoju optimálnu podobu.
Všetko s čím kapela doteraz pracovala, padlo konečne na svoje miesto a „Ordinary Corrupt Human Love“ sa posúva týmto na ďalšiu úroveň. U mňa jednoznačne na dominantné miesto v ich diskografii. V závere nebudem nič múdro predikovať, zostanem so suchým a otrepaným konštatovaním, že tu mám(e) jeden z TOP albumov tohto roka.
Najlepší album v diskografii DEAFHEAVEN. Viac dodávať netreba.
9 / 10
1. You Without End
2. Honeycomb
3. Canary Yellow
4. Near
5. Glint
6. Night People
7. Worthless Animal
Infinite Granite (2021)
Ordinary Corrupt Human Love (2018)
New Bermuda (2015)
Sunbather (2013)
Roads To Judah (2011)
Libertine Dissolves (2010)
Demo (2010)
Vydáno: 2018
Vydavatel: Anti-
Stopáž: 61:37
-bez slovního hodnocení-
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.